herec

Jiří Lábus

Jiří Lábus se narodil v Praze. DAMU absolvoval v roce 1972. V témže roce se stal členem Studia Ypsilon. Jeho první větší rolí v Ypsilonce byla postava Lobova v Dostojevského Věčném manželovi (1973), hned poté následovala velká role Vševyzuňka v Ghelderodově Baladě o Velkém kostlivci (1973). Ještě v témže roce účinkoval ve Dvanácti křeslech od Ilfa a Petrova, poté v Jarryho Ubu králem (1974). Z tohoto raného období je jeho asi nejpůsobivější rolí Makbeth ze Shakespearovy hry Makbeth (1976).

Dále hrál např. ve Schmidově Životu a smrti K. H. Máchy (1978), v Rabelaisově Gargantuovi (1979), v Rossiniho Lazebníku sevillském (1981), ve Schmidově hře o Haškovi Voni sou hodnej chlapec (1983), ve Dvořákově a Klímově Matěji Poctivém (1985), v Tyňanovově Voskové figuře (1987), v Erdmanově Sebevrahovi (1988), v Kafkově Americe (1989), v Allenově Bohovi (1990), Schmidově Mozartovi v Praze (1991), Diamondově Horkém to někdo rád (1993).

V současnosti hraje ve Studiu Ypsilon ve Vianově Hlavě Medúzy (za roli Antoina Bonneaua získal v roce 1997 cenu Thálie), ve Smetanově Prodané nevěstě (Kecal), Schwajdově Svaté rodině (Katy), Schmidově Praze stověžaté (Otec, Přemysl, Bušek), v Rusalce nejen podle Dvořáka (Princ), dále v inscenacich Babička se vrací (Prošek), Vratká prkna (Herec – Radek), Škaredá středa aneb Teta z Halifaxu (Petr Zázvora). Výrazně se uplatňuje v ypsilonských improvizacích, dříve např. v Takzvaných večerech na přidanou nebo Večerech pod lampou, v nynější době např. ve Vánočních večerech a Pánské šatně.

Je držitelem dvou Českých lvů za vedlejší mužský herecký výkon ve filmech Amerika (1995) a Klauni (2014).

V roce 1989 do časopisu Svět divadla v článku Nevysychající klíček napsal Jan Schmid o Jiřím Lábusovi: „Herectví Jiřího vychází z radosti a přirozené hravosti, má dar improvizace a komediálnosti. Tyhle dary ho zřejmě přivedly k široké popularitě a zná ho u nás jistě i každé malé dítě. (…) Komika a komediálnost je jen jedna stránka jeho herectví v každém okamžiku plná nápadů, protože Jiří je rodem excentrik a recesista. Za touto výstřední stránkou je však zvýšená senzibilita, obojí součástí výrazně vymezené herecké osobnosti. (…) Jiří Lábus je právě mezi těmi, kteří jsou na špici divadla a podílejí se na jeho tvářnosti. A kdyby byl brambora, jistě bude trčet, mít pořádný nos – i v přeneseném smyslu – a nevysychající klíček.“

Ypsilonka se ptá: Tentokrát Jiřího Lábuse

▶️ PODCAST(Y) jsou vám k dispozici ZDE a na aplikacích Spotify, Apple Podcasts a Google Podcasts.