Komedianti
Kouzelný obrázek z dávných časů, kdy kočovali komedianti po vlastech českých a moravských. O tom, jak žili, hráli, cestovali a jak se měli rádi…
Hra Arnošta Goldflama Komedianti vychází ze vzpomínek herců z 19. a první části 20. století, kdy existovaly kočovné herecké skupiny pod určitým vedením často zkušených principálů.
Ke hře autor také napsal: „Takové skupiny cestovaly po českých zemích a hrávaly po městech, městečkách a vesnicích. Mnohdy museli mít herci vlastní vybavení a garderobu, kterou vozili s sebou, bývala to i podmínka pro to, aby byli přijati do herecké skupiny. Bývaly to i manželské páry, někdy měli někteří aktéři štěstí a byli přijati do stálých divadel, kde se často uplatňovali jako stálí členové těchto souborů. Podmínky nebývaly nějak mimořádné a plat býval malý. Herci i herečky museli chodit po domácnostech a nabízet i prodávat vstupenky a zvát na představení. Někdy se dopoledne domluvilo a taky nazkoušelo představení a večer se hrálo, reprízy byly tehdy, když bylo představení úspěšné, zvláště ve větších městech. Ubytování bylo často skromné, třeba i v hostinci, ve kterém hráli, nebo po domácnostech, zrovna tak to bývalo i se stravou. Tržba se často dělila podle okolností a herecké zkušenosti.“
„Za mého mládí byli v divadlech herci, kteří takové kočování ještě zažili. Mnozí z nich popsali svůj veselý i trudný herecký život ve vzpomínkách, často zpracovaných v knihách našich spisovatelů. Pokusil jsem se pročíst zachované vzpomínky a knihy, a to mi bylo inspirací pro moji hru. Tyto vzpomínky jsou často velmi zajímavé i podnětné v tom, jak se dříve divadelníkům žilo. To, co je dnes běžné, zažili mnozí, např. náš slavný herec Rudolf Hrušínský, který např. doprovázel představení hudbou z gramofonu, což byla tehdy velká novinka. Také osvětlení bylo často jen petrolejovými lampami a podobně, což si dnes už ani nedovedeme představit. Pro mě bylo seznámení se s celou touto érou a hereckým životem té doby mimořádně zajímavé a inspirativní!“
RECENZE A OHLASY DIVÁKŮ
O starých dobrých komediantech (Jan Kolář, Divadelní noviny, 9. 1. 2024)
„Také herecká tlupa pražské Ypsilonky si s textem dobře rozumí a poněkud schematické charaktery svých figurek umí naplnit živým tělem a duší. Ať už je to Hostinský Martina Bohadla, směšujícího dravost parvenu s ostychem, či vypočítavá Irma Jiřiny Vackové, která by nejraději byla ředitelkou celého světa. Nebo zapšklý stařec Dolfi hostujícího Zdeňka Duška, rezignovaný herecký bard, který ale dokáže vystrčit drápky, fanfarónský exhibicionista Večeřovský ztvárněný Janem Večeřou anebo smutno-směšná nápovědka, kdysi v mládí herecká star Věruška – v ní Lenka Loubalová vytvořila nejdojemnější postavu představení.“ (Jan Kolář, Divadelní noviny, 9. 1. 2024)
„Všichni herci hrají s velkou radostí, je vidět, že představení je baví. Večer se nese v duchu hravosti. V hlavních rolích excelují Kryštof Mende a Jiřina Vacková. Zdatně jim sekundují i všichni ostatní. Děj má spád, představení nemá hluchá místa. Povedené jsou kostýmy i scéna Petry Goldflamové Štětinové. Vše velmi dobře podbarvuje hudba Dominika Renče. Výborná inscenace, která potěší svým laskavým pohledem na historii kočovných herců.“ (Jaromír Hampl, Pražský magazín, 11. 12. 2023)
Audiopozvánka
Režie: Arnošt Goldflam
Výprava: Petra Goldflamová Štětinová
Hudba: Dominik Renč
Pohybová spolupráce: Karel Basák
Dramaturgická spolupráce: Jaroslav Etlík
Hrají: Kryštof Mende
(Ředitel, principál společnosti), Jiřina Vacková (Irma, jeho žena,
herečka), Paulína
Labudová (Pavlínka, jejich dcera, herečka), Veronika Soumarová (Verunka,
herečka), Zdeněk Dušek nebo Pavel Nový (Dolfi, starý herec), Lenka Loubalová (Věruška,
bývalá herečka, k stáru nápovědka), Jan
Večeřa (Večeřovský, herec), Jan
Bradáč (Jeník, mladý herec, elév), Martin Bohadlo (Hostinský Jaroslav), Dominik Renč (Hudbař)
Premiéry: 28. a 30. listopadu 2023
Délka představení: 2 hodiny 10 minut
