Upokojenkyně

“Život je krátký, konec strašný, nezbývá, než si z toho dělat srandu.”

-John Cleese, Monty Pythons

Reportáž Tomáše Hrnčíře z II. hlavní zkoušky Upokojenkyň:

Recenze a ohlasy diváků:

„75 %. Zvolit si prostředí domova pro seniory a okolnosti (do)týkající se našich posledních dnů a přání za námět divadelní komedie s dějem, v němž se budou černohumorné pasáže a dojemné okamžiky prolínat s lehkostí, je nápad poměrně neotřelý a směle ambiciózní zároveň. Spokojeně divácky potvrzuji, že Kazimír Lupinec takový text opravdu napsal a ve Studiu Ypsilon ho inscenačně zdařile uchopili. Režijní vklad P. Vacka nepostrádá hravost, emaptii ani nadhled, nostalgicko-melancholickou náladu podtrhují písně s projekcí retro fotografií, vše pak korunuje duo seniorek Vrbičková+Ptáčková v kouzelném hereckém podání L. Termerové a L. Šebek Loubalové.“ (Helena Grégrová, i-divadlo.cz, 26. 4. 2025)

„Pražské Studio Ypsilon přichází s komedií Upokojenkyně z prostředí domova pro seniory. Dává jí najevo, že na pomalý a strastiplný proces stárnutí lze pohlížet s humorem, ba dokonce že je to potřeba, aby se člověk nezbláznil. Na ty, kteří v minulosti pečovali nebo právě pečují o některého ze svých blízkých, může mít inscenace až terapeutický účinek – třebaže je její druhá polovina vlastně dost morbidní. (…) Inscenace je plná hudebních vložek. Herci berou do rukou housle, kytaru, kontrabas, flétnu či prostou krabičku na léky, která slouží jako hrkátko. Některé písně se týkají obecnějších životních otázek, jiné trefně odkazují na to, co postavy prožívají. (…) Režiséru Petru Vackovi se podařilo vytvořit živý jevištní tvar plný situací, které můžeme znát z domova. Scénář je totiž v mnoha rodinách obdobný: rodiče ani na sklonku života nepřestávají vychovávat dospělé děti; nepřestávají snít, třebaže své představy nemohou uskutečnit. Jejich děti a vnoučata jim v rámci svých možností pomáhají, ale ke spokojenosti všech to často nestačí. A pak jsou v inscenaci také situace, které nikdo z nás nezažil (alespoň doufám) – jaké, to vám teď neprozradím – přišli byste o překvapení. Dodám jen, že od začátku do konce nepřestává být legrace.“ (Štěpán Klinkovský, kulturio.cz, 29. 4. 2025)

„Milý pane Vacku,
Ještě jednou blahopřejeme k úspěšné premiéře! Představení se Vám všem náramně povedlo! Takové ošemetné a depresivní téma jste dokázali podat způsobem, že se diváci smáli od začátku až do konce! Já ještě v tramvaji. Ty skvělé dialogy! Nečekané zápletky!
A sehraná ypsilonská parta! Paráda! Myslím, že se Vám výborně podařilo spojit to nejlepší z ypsilonské tradice s vlastním pojetím. Prostě nová Y.
Děkujeme za pozvání a za krásný divadelní zážitek!"

Dana Huňátová