Mamzelle Nitouche bude jedním z prvních premiérových titulů roku 2019 v Ypsilonu
Ypsilonka uvede v pátek 18. a v neděli 20. ledna první premiérový titul roku 2019 Utíkejte, slečno Nituš! (s hudbou Florimonda Hervé). Půjde o komorní adaptaci slavné Hervého operety Mamzelle Nitouche slovenského básníka a dramatika Ľubomíra Feldeka v režii nitranského režiséra a pedagoga Petera Oravce.
Pražská Ypsilonka slaví neuvěřitelných, a přesto tak reálných, pětapadesát let své divadelní existence. K řadě vynikajících inscenací, které pod vedením Jana Schmida za celou dobu fungování této jedinečné autorské scény vznikaly a vznikají, se v lednu 2019 přidá adaptace Hervého operety Mamzelle Nitouche.
„Ypsilonku som vždy vnímal ako legendu, ako divadlo, ktoré má veľkú históriu a veľmi veľa významných osobností,“ říká režisér Oravec, jehož doménou je především muzikál. „Diváci sa určite môžu těšit na veľmi vtipný príbeh o hľadaní ľudskej identity a o dvojpólovosti v nás, ktoré sa v človeku striedajú. Môžu sa tešiť na skvelú hudbu, pretože Hervého Mam'zelle Nitouche, teda pôvodná opereta, podľa ktorej vznikola parafráza Majstra Ľubomíra Feldeka, patrí k tomu najlepšiemu, čo kedy v operetnom žánri vzniklo. A tie piesne sú skvelé, ľahko zapamätatelné, sú to totiž veľké evergreeny. A môžu sa tešiť, že uvidia hercov Ypsilonky, a to každého v dvoch polohách. Na tomto je predstavenie založené. Dokonce ženy uvidíme aj ako mužov a naopak. (… ) Takisto budú diváci moct vidieť zákulisie divadla, lebo je to princíp divadla na divadle, a to je pre divákov vždy aktraktívne,“ dodává k inscenačnímu záměru.
Zkoušky inscenace začaly už v říjnu loňského roku, kdy jsme si připomínali 100 let od vzniku samostatné Československé republiky, Ypsilonka tak, s trochou nadsázky, posílila československou spolupráci, která ovšem v tomto divadle vždy měla své přirozené místo (režie Milana Lasici, Juraje Nvoty). Stejně tak se diváci v programu k inscenaci dozvědí, že Mamzelle Nitouche se už kdysi v Ypsilonu dělala, a to z textu Studia Ypsilon Jana Schmida: „Tato klasická opereta (v překladu Oldřicha Nového) ypsilonsky různě posunutá měla u nás premiéru 29. dubna 1976 ještě v Liberci. (…) Nitouche hrála étericky po svém Jitka Nováková a Célestina bravurně, ještě s pelem chlapce, Jiří Lábus, s improvizační lehkostí, jako kdyby byl sám sobě dvojníkem, takže i to nakonec dohromady naplňovalo také představu o urputnosti člověka a nevyzpytatelnosti jeho duše.“
Z rozhovoru s Ľubomírem Feldekem
Téma Mamzelle Nitouche Vás provází celý život. (…) kolik verzí Nitušky jste vlastně za celou svou kariéru napsal?
„(…) Prvý raz som to – ako Play Mam'zelle Nitouche – urobil v roku 1972 pre televíziu – a pre spevácku Evu Kostolányiovú, pre ktorú to, žial, bola rozlúcková inscenácia. (…) Po auguste 1968 prišla normalizácia, znova úradovala cenzúra – a umenie bolo znova odkázané na inotaj (co však, paradoxne, nebýva pre umenie ten najhorší impulz). Tým, že som zlúcil postavu abatiše s postavou jej brata majora, vznikla metafora tej doby (…). Ked to potom režisér Karol Spišák uviedol v roku 1986 aj v nitrianskom Divadle Andreja Bagara (dal som tomu vtedy nový názov Utekajte, slečna Nituš) – a ked sa zhodou okolností práve v Nitre a práve v den premiéry začal zjazd Komunistickej strany Slovenska – pri replike „naše prsty siahajú až do divadiel“ bol potlesk. Nitrancan Peter Oravec bol vtedy len sedemročný, ale vyrastal vraj v divadle a to predstavenie videl – to vysvetluje jeho túžbu vracat sa k nitrianskej verzii (…).“
O Petru Oravcovi
Peter Oravec se narodil v roce 1979. Studoval na Akademii umění v Banské Bystrici a na Univerzitě Konštantína Filozofa v Nitre, kde svá studia zakončil disertační prací na téma teorie hudebního divadla. Na Konzervatoři v Nitře v současné době vyučuje hereckou tvorbu, ale také dějiny divadla a analýzu dramatu.
Režíroval na mnoha slovenských i českých scénách a je autorem několika odborných monografií a studií v oblasti teorie divadla. Jako režisér klade důraz na výtvarnou stránku inscenace a dynamiku děje a před čtyřmi lety byl nominován na objev sezony ve Slovenském Národním divadle.
K jeho nejvýznamnějším „hudebním“ inscenacím patří například: Jim Steinman – Michael Kunze: Ples Upírov (2011), Lubomír Feldek – Lubomír Dolný: Princ a Vecernica (Nová scéna Bratislava, 2012), Božena Němcová– Slavka Civánová – Peter Vlcko: Bajaja (Nová scéna Bratislava, 2013), Bernard Spiro – David Nagy: Obchod na korze (Nová scéna Bratislava, 2014), Franz Lehar: Veselá vdova (opereta, Nová scéna Bratislava, 2017), za níž obdržel cenu LITfondu 2017.