S hlubokým smutkem jsme přijali zprávu o náhlém odchodu Marie Durnové, naší milé kolegyně, kamarádky a bývalé členky souboru ještě z libereckého období, herečky s krásným hlasem a neobyčejnou pamětí, které při záskocích stačilo jednou si přečíst stránku a mohla ji říkat zpaměti. Nepřestaneme vzpomínat…

V Ypsilonce měla Marie Durnová spoustu krásných rolí, např. v montážních inscenacích typu Depeše a jiné na kolečkách (o meziválečné avantgardě), tak i v pravidelných textech, jako byly např. Dostojevského Věčný manžel (Ženština), Dvanáct křesel od Ilfa a Petrova (Elinka Štičková), Jarryho Ubu králem (Boleslava), Schmidův Michelangelo Buonarroti (Florentská a římská krasavice, Mikuláš Kusánský a jiné zajímavé postavy) a Třináct vůní (Julie, žena Slávečka, kterého hrál Bronislav Poloczek), velkou roli měla v inscenaci Kovář Stelzig (Anna Marie, žena Ondřeje Stelziga, kterého hrál Václav Helšus), také v Makbethovi (Dvorní dáma Lady Makbethové, kterou představovala Jana Synková) nebo v Gayově Žebrácké opeře (Lucy Lapáková) či v Životě a smrti Karla Hynka Máchy. Hrála také v Ostrovu Dynamit a v inscenaci Obr Gargantua, jeho smích a život (Chůva Gargantuova). Později pak třeba v Lazebníku sevillském (Žena, která se nedá), kde s ní hráli např. také Jan Schmid, Ondřej Havelka, Jiří Wimmer, Jiří Lábus aj., v inscenaci Divadlo za časů Nerona a Seneky, kde hrála po boku Vladimíra Kratiny, Jiřího Lábuse, Marka Ebena, Jaroslavy Kretschmerové aj., anebo v Sebevrahovi, kde hlavní roli ztvárnil Oldřich Kaiser. Radostně účinkovala také v nejrůznějších improvizacích a jako herečka byla vždy znamenitou partnerkou se smyslem pro autenticitu a humor.

V Ypsilonce v posledních letech hostovala v titulní roli ve velmi vydařené a diváky hodně oblíbené inscenaci Arnošta Goldflama Babička se vrací.

V listopadu 2021 byla hostem osmnáctého dílu podcastové série Ypsilonka se ptá.