Historie

Studio Ypsilon vzniklo v roce 1963 v Liberci (nejdříve jako nezávislá amatérská experimentální skupina v podmínkách Vojenského útvaru 3256). Zakladatelem je Jan Schmid (který byl v té době na vojně).  V roce 1969 došlo k profesionalizaci Studia Ypsilon (jako druhého souboru Naivního divadla – dříve Severočeského loutkového divadla). 
Základ Ypsilonky tvořili jednak členové tohoto divadla (J. Schmid, K. Novák, Z. Schmidová, J. Nováková) i příslušníci Vojenského útvaru (J. Fučík, M. Olmr, M. Kořínek). První inscenace vznikla ve vojenském kinosále. Již v další inscenaci spolupracoval člen opery Divadla F. X. Šaldy v Liberci B. Maršík (později i jiní herci z činohry téhož divadla: V. Ron, J. Synková, M. Bílek, J. Prýmek ). Se Studiem Ypsilon spolupracovali i někteří další členové Severočeského loutkového divadla, ale i osoby z okruhu neherců kolem Studia Ypsilon (D. Bláhová, J. Trösterová a další).
První divadelní inscenací bylo Encyklopedické heslo XX. století (1964). Dále následovala autorská adaptace Bizetovy Carmen, Carmen nejen podle Bizeta (režie J. Schmid, výprava J. Malina, 1966).
Ke stěžejním inscenacím liberecké éry patří Shakespearův Makbeth, Geyova Žebrácká opera a především Schmidův Život a smrt K. H. Máchy. Již od svého počátku zajíždělo Studio Ypsilon do Prahy (kde hrálo nejdříve v Redutě a Ateliéru, pak pravidelně v Žižkovském divadle, Branickém divadle, ale i v Divadle Na zábradlí a Činoherním klubu), rovněž hostuje i v dalších městech Československa a výrazně se uplatňuje zejména na celostátních festivalech Divadelního Mládí.
V roce 1978 přechází Ypsilonka do Prahy (stává se souborem Státního divadelního studia, po jeho delimitaci v roce 1981 je připojena k Divadlu Jiřího Wolkera), jejím domovem je divadlo Ateliér ve Spálené ulici (rozměrově větší inscenace, které si převáží z Liberce, nadále hraje v Branickém divadle). Pražská éra začala velmi svízelně, Ypsilonka byla nejrůzněji omezovaná.  Divadelní sál ve Spálené ulici je uzavřen a dochází zde k výměně elektroinstalace a částečné rekonstrukci, která se protáhla na dva a půl roku. Hraje se na různých náhradních místech, nejvíce v Žižkovském a Klicperově divadle a v Redutě. I přes tuto krizi vzniklo v tomto období několik stylotvorných inscenací autorské povahy.  
V roce 1984 se konečně Ypsilonka vrací do svého sálu a Dílnou Studia Ypsilon oslavuje své dvacetiny. V nově upraveném sále lze hrát arénovitě a všeobecně více mobilně. V témže roce se konal významný společný divadelní projekt Cesty (spolu s Divadlem na okraji, Divadlem na provázku a Hanáckým divadlem). Dále se Ypsilon věnuje svým velmi populárním a originálním Večerům pod lampou –  improvizacím s nejrůznějšími hosty – herci, hudebníky, spisovateli, výtvarníky a jinými osobnostmi společenského života. 
Dnes má Studio Ypsilon k dispozici dva divadelní sály tzv. malou scénu studiového charakteru a větší sál rekonstruovaný do původní podoby ve stylu artdeco. Ypsilonka sídlí v prvním pražském konstruktivistickém domě z roku 1927 architekta Jaromíra Krejcara. 
Vedle hlavní činnosti bylo ve Studiu Ypsilon založeno jeho malé studio - STUDIO Studia Ypsilon. Jedná se o ojedinělý případ studia vysoké umělecké divadelní školy (AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ v Praze) při divadle. Na výchově studentů se vedle Jana Schmida podílejí i další pedagogové Ypsilonky. STUDIO má svůj repertoár a někteří posluchači rovněž hostují v představeních Ypsilonu.
Studio Ypsilon se těší velké přízni publika. Je sice pražským divadlem, ale občas zajíždí i do dalších měst České republiky. Zúčastňuje se různých divadelních festivalů a pravidelně vyjíždí do zahraničí (např. Německo, Jugoslávie, Polsko, Španělsko, Francie, Finsko, Anglie, Dánsko, Slovensko, Rakousko, Řecko, Itálie, USA, Kanada, Tchai-wan, Jihoafrická republika, Belgie, Egypt, Rusko).

Z významných inscenací, které už nejsou na repertoáru divadla, uveďme souhrnně pro příklad: Dostojevského Věčný manžel (1973), Jarryho Ubu králem (1974), Schmidův Michelangelo Buonarroti (1974), Schmidova hra Třináct vůní (1975), Shakespearův Makbeth (1976), Gayova Žebrácká opera (1977), Schmidův Život a smrt Karla Hynka Máchy (1978), Rabelaisův Obr Gargantua (1979), Rossiniho Lazebník sevillský (1981), Schmidova hra Voni sou hodnej chlapec aneb Anabáze Jaroslava Haška (1983), Klímův a Dvořákův Matěj Poctivý (1985), Ghelderodova hra O ďáblovi, který sliboval hory doly (1986), Tyňanova Vosková figura (1987), Erdmanův Sebevrah (1988), Kafkova Amerika (1989), Schmidův, Etlíkův a Mahlerův Mozart v Praze (1991), Shakespearův Othello (1991), Grabeho Žert, satira, ironie a hlubší význam (1994), Allenův Bůh (1990), Diamondovo, Schmidovo, Etlíkovo Horké to někdo rád (1993), Shakespearův a Schmidův Romeo dnes večer Julie (1993), Poláčkovo Vše pro firmu (1997), de Amicisovo, Goldflamovo Srdce (1997), Ibrahimbekova Oprátka (1999), Dumasovi, Schmidovi a Etlíkovi Tři mušketýři jdou (2000), Ungarův Altánek (2003), Stoppardův Pravý inspektor Hound (2004), Havelkův Nadsamec Jarry (2006), Shawův a Schmidův Pygmalion (2006), Havelkovo Kam vítr tam pláž (2008). 

 
Zřizovatelé