bg

HISTORIE

STUDIO YPSILON je jedno z předních českých divadel. Má své nezastupitelné místo ve vývoji současného českého divadla. Studio Ypsilon (familiérně Ypsilonka) sídlí v Praze.

(v centru města ve Spálené ulici), ale vzniklo už roku 1963 v Liberci. Jeho tvůrcem a zakladatelem je Jan Schmid (režisér, výtvarník, spisovatel, herec). Studiem Ypsilon prošla řada významných českých herců a i v současné době jde o soubor vynikajících a velmi populárních osobností. Studio Ypsilon se vyznačuje osobitým stylem a poetikou, má autorskou povahu a vyznačuje se poetikou „otevřeného díla“, komunikativností a autenticitou. Ypsilonský tvůrčí princip vychází z dvojího pohledu. Z toho, co je elementární, co je v běhu času trvalé a nemění se (nebo jen velmi pomalu), a z toho co teprve na základě tohoto poznání probíhá jako všeobecný vývoj (dějiny, historie), kde se naopak s kulisami doby věci proměňují velmi rychle. (J. Schmid říká: „Mé představy vycházely z jinak nahlížené, neustále se přeskupující celistvosti.“). V tomto nastavení tak lze u Ypsilonu hovořit i o určitém nestárnutí, protože když se pracuje s neukončeností, náhodou, stálou otevřeností, tak k vlastní (živé) ukončenosti dochází vždy znovu (nově) právě ve chvíli nyní hraného představení. Činnost je tak otevřena budoucnosti (po této stránce je Ypsilonka ve vývoji divadla zlomová, jelikož tím nabídla změny divadelního myšlení k jinému nazírání světa, které se postupně ujaly), s možnostmi pokoušet se dobrat toho, co ani sami dopředu nepředpokládáme.

Jevištní formu Studia Ypsilon označují kritikové jako syntetické divadlo. V inscenacích Studia Ypsilon se pojí prvky groteskního i civilního výrazu, živá hudba, zpěv a textappeal ve specifickou montáž, ve které se jednotlivé prvky kontrapunkticky doplňují. Tvůrčí metoda bývá označována jako kolektivní improvizace. Improvizace jako otevřený způsob vnímání světa. Jde o autorské doplňování se často různorodých autorských iniciativ všech členů souboru ve všech fázích zrodu díla a s tím spojená nutnost učit se poslouchat jeden druhého, respektovat postoje partnerů atd. Ale být pohyblivou součástí celku. Hlavní koncepční silou však v tomto procesu zůstává režijní osobnost Jana Schmida, pro jehož vidění je charakteristické vědomí nedefinitivnosti věcí, rozporuplnosti světa, které se vždy znovu nalézá ve stádiu zrodu. Neopakovatelná polyfonní kvalita inscenací Ypsilonky je pak výsledkem všech těchto tendencí. Z významných inscenací, které už nejsou na repertoáru divadla, uveďme pro příklad: Schmidovo Encyklopedické heslo XX. století (1964), operní adaptaci Carmen nejen podle Bizeta (1966), Dostojevského Věčný manžel (1973), Jarryho Ubu králem (1974), Schmidův Michelangelo Buonarroti (1974), Schmidova hra Třináct vůní (1975), Shakespearův Makbeth (1976), Gayova Žebrácká opera (1977), Schmidův Život a smrt Karla Hynka Máchy (1978), Rabelaisův Obr Gargantua (1979), Rossiniho Lazebník sevillský (1981), Schmidova hra Voni sou hodnej chlapec aneb Anabáze Jaroslava Haška (1983), Klímův a Dvořákův Matěj Poctivý (1985), Ghelderodova hra O ďáblovi, který sliboval hory doly (1986), Tyňanova Vosková figura (1987), Erdmanův Sebevrah (1988), Kafkova Amerika (1989), Schmidův, Etlíkův a Mahlerův Mozart v Praze (1991), Shakespearův Othello (1991), Grabeho Žert, satira, ironie a hlubší význam (1994), Allenův Bůh (1990), Diamondovo, Schmidovo, Etlíkovo Horké to někdo rád (1993), Shakespearův a Schmidův Romeo dnes večer Julie (1993), Poláčkovo Vše pro firmu (1997), de Amicisovo, Goldflamovo Srdce (1997), Ibrahimbekova Oprátka (1999), Dumasovi, Schmidovi a Etlíkovi Tři mušketýři jdou (2000), Ungarův Altánek (2003), Stoppardův Pravý inspektor Hound (2004), Havelkův Nadsamec Jarry (2006), Shawův a Schmidův Pygmalion (2006), Havelkovo Kam vítr tam pláž (2008).

V současné době je na repertoáru: Vianova Hlava Medúzy (1996), Smetanova, Schmidova a Kořínkova Prodaná nevěsta (1996), Schwajdova Svatá rodina (1998), Schmidova Praha stověžatá (2000), Dvořákova a Schmidova Rusalka nejen podle Dvořáka (2003), Nedbalovo a Schmidovo Vinobraní v Ypsilonce (2005), Goldflamova Babička se vrací (2010), Twainova hra Vdovou proti své vůli (2007), Gounodův a Schmidův Faust a Markétka (2009) Schmidův a Kolářův T. G. M aneb Masaryk v kostce (2010), Pánská šatna (2012), Holičkovo iJá (2011), Goldflamova Vratká prkna (2011), Holičkův Deadline (2012), Schmidův Muž na větvi aneb Slavnost na horách či Prvobytně pospolné místo v Čechách (2012) a Schmidova Škaredá středa (2013). Sem patří i různé průběžné improvizace, Takzvané večery na přidanouO krasavci mezi savciSwingové večeryPánská jízdaVečery pod lampou či stále uváděné Vánoční večery s Paschovou mší atd. 

Herecký soubor Studia Ypsilon je vybírán a koncipován k umělecké všestrannosti, s velkým důrazem na muzikálnost a hudebnost. Samozřejmě důraz je především kladen na osobnostní stránku jednotlivých členů uměleckého souboru. Rovněž je tu exponována vizuální stránka a herectví vycházející z těla. Pracuje se montážním a střihovým způsobem, kdy je montáž chápána jako kompoziční princip. Dále jde v Ypsilonce o schopnost střídání stylových a interpretačních rovin, dokonce o pohyb mezi žánry. Dílo vždy vzniká v aktivní tvůrčí souhře. 

V současné době tvoří soubor Studia Ypsilon: Jan Schmid (režisér), Jaroslav Etlík (dramaturg), herci Martin Dejdar, Marek Eben, Martin Janouš, Jan Jiráň, Miroslav Kořínek, Jaroslava Kretschmerová, Jiří Lábus, Lenka Loubalová, Zuzana Měsíčková, Roman Mrázik, Oldřich Navrátil, Pavel Nový, Renata Rychlá, Jiří Schmitzer, Barbora Skočdopolová, Jakub Slach, Jana Synková, Daniel Šváb, Petr Vacek, Petr Vršek, Barbora Vyskočilová. Většina z nich patří k předním hercům současného českého divadla, velmi známých rovněž z filmu a televize. 

Vedle hlavní činnosti bylo ve Studiu Ypsilon založeno jeho malé studio - STUDIO Studia Ypsilon. Jedná se o ojedinělý případ studia vysoké umělecké divadelní školy (AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ v Praze) při divadle. Na výchově studentů se vedle Jana Schmida podílejí i další pedagogové Ypsilonky. STUDIO má svůj repertoár a někteří posluchači rovněž hostují v představeních Ypsilonu. 

Studio Ypsilon má k dispozici dva divadelní sály tzv. malou scénu studiového charakteru a větší sál rekonstruovaný do původní podoby ve stylu artdeco. Ypsilonka sídlí v prvním pražském konstruktivistickém domě z roku 1927 architekta Jaromíra Krejcara.    

Studio Ypsilon se těší velké přízni publika. Je sice pražským divadlem, ale občas zajíždí i do dalších měst České republiky. Zúčastňuje se různých divadelních festivalů a pravidelně vyjíždí do zahraničí (např. Německo, Jugoslávie, Polsko, Španělsko, Francie, Finsko, Anglie, Dánsko, Slovensko, Rakousko, Řecko, Itálie, USA, Kanada, Tchai-wan, Jihoafrická republika, Belgie, Egypt, Rusko).