7. Židovská zahrada

Vrstvení historického města má někdy zvláštní podobu. Velmi často lze jeho paměť vyčíst z historických plánů, které zrcadlí zaniklé stavby nebo alespoň jejich stopy. Někdy však ani to nestačí – a zvědavý cestovatel v čase se musí spokojit s fragmenty a náhodnými nálezy. Právě to je také příklad druhého nejstaršího pražského židovského hřbitova – tedy Židovské zahrady, jak bylo místo ve středověku nazýváno. Na počátku 20. století byly při stavbě domů ve Vladislavově ulici objeveny židovské náhrobky. Překvapivý nález byl uložen do lapidária Národního muzea. V průběhu 20. století se zpřesňovala představa o rozsahu a charakteru pohřebiště. Ukázalo se, že „Židovská zahrada“ zabírala rozlehlou plochu mezi dnešními ulicemi Spálenou, Purkyňovou, Jungmannovou a Lazarskou. Její zánik přišel brzy, již v 15. století, kdy byla vytyčena Vladislavova ulice, která se stala osou nové zástavby na místě hřbitova. Ani tato nová vrstva měšťanské zástavby však zcela nepotlačila paměť místa, jak dokládá pozoruhodný nález čtyř set hrobů při rozšiřování budovy České pojišťovny v 90. letech 20. století. Alespoň část hřbitova zde tak bezpochyby zůstala až do dnešních dnů.