3. kavárna Union

Křižovatka Perštýna a Národní třídy patřila od pradávna k nejživějším místům historické Prahy. Až do roku 1949 její nároží střežil mohutný barokní Braunerův dům, jehož významnou součástí byla od 20. let 19. století kavárna Union. „Unionka“, jak byla svými návštěvníky familiárně nazývána, se – jako mnoho jiných pražských kaváren - nacházela v prvním patře domu. Od sklonku 19. století byla jedním z hlavních center pražského kulturního a intelektuálního života. Návštěvníci zde mohli nejen ohnivě diskutovat o soudobých výtvarných či literárních počinech, ale také číst deníky a časopisy, které zajišťoval legendární vrchní Patera. Staleté stěny kavárny zažily nástup secese, zrození kubismu i formování avantgardy na počátku 20. let. Během desetiletí se tu vystřídalo několik generací umělců, spisovatelů a kritiků či historiků umění. Chodívali sem tak například Mikoláš Aleš, Josef Václav Myslbek, František Ženíšek, Bohumil Kubišta, Josef Gočár, Pavel Janák, Antonín Matějček, Václav Vilém Štech, Eduard Bass, Karel Čapek a mnozí další. Pozice v nároží rušné křižovatky však byla darem i prokletím: sílící dopravní ruch vedl již na počátku 20. let k úvahám o demolici domu, ke které nakonec bohužel i došlo. Na místě domu byl v 60. letech postaven dům dětské knihy Albatros, jehož krásné skleněné průčelí bylo v 90. letech zničeno těžkou zrcadlovou fasádou.