13. kostel Nejsvětější Trojice

Barokní kostel Nejsvětější Trojice vznikl na počátku 18. století jako součást kláštera trinitářů. Podíleli se na něm hned tři významní architekti: Octavio Broggio, který stavbu navrhl, Jan Jiří Aichbauer, jenž ji prováděl, a Kryštof Dientzenhofer, který je možným autorem finálního řešení kleneb interiéru. Kostel je zajímavý svým halovým řešením, založeným na principu tří polí a tří lodí, jež společně vytvářejí pravidelný čtverec. Opakující se číslo 3 není v tomto případě náhodné: je cíleným odkazem na zasvěcení kostela Nejsvětější Trojici, tedy Bohu Otci, Ježíši Kristu a Duchu Svatému. Součástí areálu byl i později zbořený trinitářský konvent, nacházející se v místě dnešního kubistického domu Diamant v Lazarské ulici. Zachována je naopak socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1719, která byla v roce 1912 vsazena do nového architektonického rámce a je tak dokladem pozoruhodného tvůrčího dialogu mezi barokem a kubismem.