5. kostel Panny Marie Sněžné

Za vlády Karla IV. prošla Praha mimořádně velkorysou proměnou. Z již tak významného souměstí se měl napříště stát střed Svaté říše římské, tedy de facto nejvýznamnější město v Evropě. Právě v tomto ambiciózním kontextu je třeba vnímat velkorysé karlovské záměry, jako je nová katedrála, most, univerzita, nebo založení Nového Města pražského. Nové Město bylo založeno na volné ploše v předhradí Starého Města, na jehož uliční síť také přirozeně navázalo. Nejživější části nové čtvrti byly od počátku tam, kde se Nové Město stýkalo se Starým. Již roku 1347, tedy rok před založením vlastního Nového Města, zde Karel IV. se svou manželkou Blankou z Valois založil kostel Panny Marie Sněžné s klášterem karmelitánů. Dnešní kostel je jen torzem celého záměru. Kostel, založený den po pražské Karlově korunovaci, měl mít délku 110 metrů a dosahovat tak až do prostoru dnešního Jungmannova náměstí. Jeho výška byla 50 metrů, přičemž ještě vyšší měly být věže, přistavěné k chóru kostela. Právě ten se také jako jediný zachoval dodnes: přečkal tak nejen husitské bouře, které přinesly zastavení stavby a poničení toho, co do té doby vzniklo, ale také zřícení klenby v 16. století a drancování během vpádu Pasovských v roce 1611. Pokud by byl kostel dostavěn, byl by – hned po katedrále – druhým nevětším a nejvýznamnějším kostelem v Praze. Díky své pozici na rozhraní Starého a Nové Města by byl také pomyslným středem nové karlovské Prahy. Zůstal však torzem – ostatně obdobně jako Karlovy až příliš ambiciózní záměry s městem a královstvím.