Ypsilonská travestie slavné opery. Antonín Dvořák, Jaroslav Kvapil, Jan Schmid Divadlo

Co se stane, když do prostředí s Vodníkem, Ježibabou, Princem i Rusalkou vstoupí Švanda dudák, zvlášť když Princ už je trochu ve věku? Dvořákova opera se stala inspirací k ypsilonské inscenaci na téma problematického světa mytických postav a komplikovaného světa lidí. Navíc je plná odboček i asociací jinam. Ypsilonská travestie slavné opery.

Recenze a ohlasy diváků

„(…) ideální ypsilonský návštěvník zná originál. Čím líp, tím víc se baví – a zároveň mile, vteřinově dojímá; především během slavných árií, které Kořínkova úprava téměř důsledně odnímá sólistům a svěřuje cudnému sboru. (…) Lábus svého nafintěného hedvábného Golema mění neuvěřitelně mistrnými, jemnými intonačními posuny ve tvora zamilovaného, smutného, nadšeného, proradného, zranitelného, sebevzhlíživého i osamělého, v kohosi mezi Honzou, panem Francem, pierotem a paňácou, směšného nebo hodného politování jako kdokoli z nás. Bleskové přechody z role do »civilu« a kritické poznámky z forbíny sice patří k základům zcizovacího principu Schmidových textů i režií a Lábus jimi kdykoli vyvolává smích publika, ale i jim dává něco navíc: jiskřivý improvizovaný kontakt s jednotlivými divačkami. Podobným solitérem Ypsilonky – ne-li ve všestrannosti, pak ve výraznosti, celistvosti a okamžité účinnosti postav – je mezi ženami Jana Synková.“ (Jiří Černý, Divadelní noviny 2003)


„Kdo by neznal veleznámou operu Antonína Dvořáka Rusalka. Ta se dočkala mnoha světových zpracování, objevuje se v nejznámějších operních dómech po celém světě a uchvátila i filmaře. Tentokrát se ovšem na prknech jabloneckého divadla objevila Rusalka z Ypsilonky. Respektive, jednalo se o ypsilonskou travestii slavné opery s názvem Rusalka nejen podle Dvořáka, aneb Kdo je stará Háta? A nejen fajnšmekrům bylo jasné, že s princem Lábusem a vodníkem Dejdarem to nebude jen tak. Hra s typickým podpisem Studia Ypsilon sice přinesla známé árie, ale vedle zpěvu ´Měsíčku na nebi hlubokém´, či ´Květiny bílé po cestě´ zazněl i song ´Máme doma medvěda, ten má (-i-) do hněda´ apod. Zkrátka a dobře, Ypsilonka ovládá svůj podpis dokonale a svým příznivcům nabízí přesně takový druh zábavy, jaký jinde nenajdete a na který jsou již dlouhá léta zvyklí. Troufnu si říct, že jejich Rusalka, pod režijním vedením Jana Schmida pobavila mnohem více ty, již Dvořákovo dílo znají dokonale a do detailu. Pokud by si někdo myslel, že přivede své dítě na toto představení a ono bude schopné děj opravdové Rusalky odvyprávět, bude odcházet zklamán. Domnívám se ovšem, že v zaplněném Městském divadle Jablonec se žádný takový naiva nenašel. Oproti tomu se sálem nesl hlasitý smích a frenetické ovace jak po první půli, tak i v závěru. Koloritu svérázně pojatého představení sekundovala jednoduchá a velmi povedená scéna Miroslava Meleny a originální kostýmy Jany Sovákové. Vedle Dvořáka je u Rusalky z Ypsilonky uveden coby autor i Jaroslav Kvapil a pod pohybovou spoluprací je podepsán Martin Dejdar. Z toho a z výše uvedeného je jasné, že výsledkem je opět originální představení, které milovníky Studia Ypsilon zcela jistě nadchne. A v Jablonci jsme tleskali o to víc, jelikož se v roli hajného objevil jablonecký rodák Ondřej Ruml, který své vazby na rodné město zmínil během večera hned několikrát. A kdo je stará Háta? Zajděte se podívat.“ (Irena Malá Svatá, nasejablonecko.cz, 7. června 2022)


Plakát k představení Rusalka nejen podle Dvořáka aneb Kdo je stará Háta?

Divadlo YouTube