Proměna aneb Řehoř už toho má dost (variace na téma) / premiéra, Arnošt Goldflam

27. 5. 2015

Ve Studiu Ypsilon právě probíhají přípravy inscenace Kafkovy Proměny v úpravě a režii Arnošta Goldflama, které vyvrcholí premiérou 5. a 7. června v 19.30 hodin na Malé scéně Ypsilonky. Účinkují Petr Vršek, Oldřich Navrátil, Jaroslava Kretschmerová a další.

Událostí konce sezony 2014/2015 budou v pátek 5. června a v neděli 7. června od 19.30 hodin na Malé scéně Ypsilonky premiéry inscenace Proměna aneb Řehoř už toho má dost (variace na téma). Kafkovu Proměnu upravil a režíruje Arnošt Goldflam, který se ke Kafkovi vrací různými cestami již po několikáté. Ani soubor Studia Ypsilon se s Kafkou nesetkává poprvé.

Tentokrát se k němu vracím více jako k inspiraci a on a jeho Proměna je pro mě spíš východisko – skoro bych řekl, k nové hře. Některé věci jsem přehodnotil, některé posunuly moje vnímání trochu jinam, a tak se budu snažit to téma inscenovat. Našel jsem v samotném materiálu, a v tom, co je kolem něj, víc snad i humoru a takové domácí hříčky. Pokusil jsem se vyřešit jinak i onu proměnu v toho symbolického brouka. Měla by vlastně vzniknout taková variace na Kafku, inspirace Kafkou k něčemu trošičku jinému,“ vysvětluje záměr autor úprav a režisér Arnošt Goldflam. První reprízy divadlo uvede 11. a 22. června 2015.

V roce 1989 měla premiéru slavná Schmidova inscenace Kafkovy Ameriky s Martinem Dejdarem v hlavní roli. Šlo o inscenaci, která zaujímá klíčové místo v dějinách Studia Ypsilon a patří k těm inscenacím, o nichž odborníci píší jako o zásadních a stylotvorných. Na jejím podkladě ostatně vznikl v roce 1994 i stejnojmenný film režiséra Vladimíra Michálka. Kafka ale inspiroval i dva projekty, které se objevily v repertoáru „studentského“ STUDIA Studia Ypsilon. Nejprve Jan 2 Schmid na tehdy nově zbudované Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU vytvořil úspěšnou inscenaci Kafkova Doupěte, která měla premiéru v roce 1991 a která sklidila řadu mezinárodních úspěchů. Obdržela dokonce i několik cen na divadelních festivalech v západní Evropě (např. na festivalu divadelních škol v německém Korbachu, dále pak v Erlangenu, v Belgii atd.). V roce 2004 pak v rámci STUDIA Studia Ypsilon vznikla ještě jedna Schmidova inscenace inspirovaná osobností Franze Kafky. Jmenovala se Franz K. je z Prahy, zabývala se celým jeho životem a dílem, kde rovněž k „mírné proměně“ došlo. Tato inscenace se hrála dlouhou dobu na jevišti našeho divadla. A nyní tedy přichází na řadu Kafkova Proměna v režii Arnošta Goldflama,“ vysvětluje dramaturgický kontext inscenace dramaturg Jaroslav Etlík.

ARNOŠT GOLDFLAM O PROMĚNĚ 

(krácený text z divadelního programu)

Jednou jsem četl noviny, je to pár let. Psalo se, že v nějakém průmyslovém městě v Anglii se po dlouholeté dřině někde v ocelárnách, kterou zdárně přežil, odebral jeden muž do zaslouženého důchodu. Rozhodl se, že už toho bylo dost, a že bude jen odpočívat a nebude se o nic starat. Lehl si do postele a za pár měsíců, nebo snad let, zemřel s proleženinami na těle, asi i unavený, apatický a smutný a ovšem málo odpočinutý.

To mě zaujalo. V dnešním světě, který je postaven na boji o postavení, na soupeření, na honbě za úspěchem (…) se nutně musí člověk, který se rozhodne jít jinou, svou vlastní, skromnou, a nepochybně i nejistou cestou, jevit tak trochu podivínem. Takový člověk, který neprodukuje, neštve se za úspěchem, nechce soutěžit a předehnat ostatní, stává se zbytečným, stává se vlastně nepotřebným, neužitečným hmyzem, broukem, tvorem lidstvu k nepotřebě a jako takový není hoden života, jak ho žijí ostatní. (…)

A tak mě napadlo, že Řehoř Samsa, že celá ta Proměna, je podobenství, že je to vlastně příběh o člověku, který už toho má dost, už nemůže, nemá motivaci, chuť, ani sílu. Ale my žijeme dál. Prostě musíme. A pokud možno vesele, užitečně, „v pohodě“! (…)

ROZHOVOR S ARNOŠTEM GOLDFLAMEM

(krácená verze z ypsilonského Zpravodaje 05, 06 2015)

V Ypsilonce uvádíme mimo jiné Vaši inscenaci Babička se vrací a Vy se teď připravovanou premiérou vracíte k tématu Kafka už po třetí – jaký je tedy Kafkovsko-Goldflamovský příběh? Já jsem v Ypsilonce poprvé inscenoval už v roce 1986, to jsem dělal Dostojevského Krokodýla, tehdy ještě se Zdeňkem Hořínkem. Pár let na to jsem připravil Srdce, celkem už jsem tady vlastně po šesté, jestli se nepletu. Občas hraju i ve Faustovi a Markétce, tak snad se dá říct, že bych se trošičku mohl považovat za domácího. Kafkovu Proměnu už jsem inscenoval v Polsku, ale toto je jiný případ, tentokrát se k němu vracím více jako k inspiraci a on a jeho Proměna je pro mě spíš východisko – skoro bych řekl, k nové hře (…).

Text je tedy výrazně autorsky upravený, je navíc pouze východiskem…Jak si s tím podle Vás, jako režiséra, poradí ypsilonské obsazení (Petr Vršek, Oldřich Navrátil, Jaroslava Kretschmerová,…)? Text hodně doplní i hudební čísla, protože toto je divadlo instrumentalistů, kde každý na něco hraje. Navíc jsou tady lidi, kteří výborně zpívají a jsou schopni věci rozvádět, rozehrávat. Doufám, že se nám společně podaří téma i text ještě rozvinout a doufám, že impulsy, které jsem se snažil přinést, budou inspirativní i pro herce.

Kafka se prý při čtení svých textů smál… „Mohlo by to být, a já bych o to stál, místy humorné,“ říkáte. Naznačíte, v čem je klíč inscenace (…)? Kafka ani tak žádná úplně třeskutá veselohra není. Já jsem napsal ještě rozhlasovou hru jako takovou poctu Řehoři Samsovi, jmenuje se Případ Bedřicha Samky a z toho jsem některé pasáže vzal, stejně jako z předchozí dramatizace, a včlenil do textu. Je to taková syntéza, a když jsem se to snažil ještě rozvíjet, napadly mě paralely právě s hudebním světem. Také jsem uvažoval tak, aby to celé vycházelo z dnešního pocitu. Nebudeme to hrát úplně zakotvené, že zrovna „letos,“ ale více méně tzv. v současnosti. On je Kafka vlastně svým způsobem realista, a tak i já chci z reality vycházet a držet se jí, ovšem tak trochu s nadsázkou.

Více informací o inscenaci: Proměna aneb Řehoř už toho má dost

Zřizovatelé 
    Kiss98