Studio Ypsilon uvede jubilejní 100. reprízu komedie Babička se vrací

Studio Ypsilon si 2. března připomene stou reprízu inscenace Arnošta Goldflama Babička se vrací (Dichtung und Wahrheit čili Vybásněná a pravdivá). Současně 11. března uplyne přesně sedm let od premiéry této divadelní adaptace patrně nejznámějšího díla Boženy Němcové. Ve stopách osudů slavné knihy se na Staré bělidlo vydávají herci, herečky i hosté Studia Ypsilon.

Arnošt Goldflam dlouhou dobu hostuje v Ypsilonce jako režisér a také hraje v adaptaci Gounodovy opery Faust a Markétka. Poprvé v tomto divadle inscenoval už v roce 1986 Dostojevského Krokodýla, tehdy ještě s dramaturgem Zdeňkem Hořínkem. „Pár let na to jsem připravil Srdce, celkem už jsem tady vlastně po šesté, jestli se nepletu. Občas hraju i ve Faustovi a Markétce, tak snad se dá říct, že bych se trošičku mohl považovat za domácího,“ směje se Goldflam. Dále režíroval například ypsilonské inscenace Vratká prkna, Proměna aneb Řehoř už toho má dost nebo Babička se vrací, která v březnu oslaví jubilejní stou reprízu a sedm let od premiéry.

V oficiálním průvodním textu k poslední jmenované inscenaci Arnošt Goldflam (autor úprav a režisér) píše, že je to „Babička na rožni Ypsilonky.“ Diváci tedy mohou klasiku školní četby vidět v nových souvislostech. Goldflamova inscenace obsahuje tři varianty Babiččina příběhu, a to, jak ho viděla Božena Němcová, jak se s největší pravděpodobností skutečně udál, a jak ho vidíme dnes.

„Nechávám se unášet Němcové sněním o tom, jak by to bylo krásné, kdyby to bylo právě takové, jak si přála, harmonické, v souladu s řádem vesmíru a lidství. Vlastně jsem chtěl, aby to byla komedie, poněvadž svět je takový – mnohdy i proti naší vůli,“ vysvětloval před premiérou před sedmi lety záměr inscenace Goldflam a dnes k tomu dodává: „Chtěl jsem být tak trochu věren ypsilonské poetice. Totiž, že se vezme nějaké téma – čili Babička – a otáčí se jako na rožni a nahlíží z různých stran. Jako pohádka o šťastném dětství a hodné babičce, jak ji známe a milujeme u Němcové – a taky z úhlu reality, jak to totiž bylo doopravdy. Kde opravdu bydleli a žili Proškovi, jak dlouho se u nich babička zdržela, kdo byla Viktorka Židová a jak žila a zemřela, mluvila-li opravdu někdy Barunka s cizí kněžnou a s komtesou a další zajímavosti. A tomu samozřejmě odpovídalo i obsazení: Sarkastická babička Jany Synkové, cizí kněžna Lilian Malkiny, Prošek Jiřího Lábuse a vůbec všichni ostatní! Tak jsme se trochu vyřádili, ovšem – jak doufám – ve vší úctě, byť trochu s nadhledem. Kdo si v inscenaci najde svoje, užil si to a trošku se i poučil a hlavně se na nás nezlobí, tomu opravdu srdečně děkujeme! A jdeme po té stovce ještě dál!,“ přeje ypsilonské „Babičce“ Goldflam.

Napsali o nás

„Babička ale pro Goldflama rozhodně není terčem parodického řádění ve stylu „Babičky vulgaris“. (… ) Babička není zdaleka jen zprávou o tom, že Arnošt Goldflam přečetl a vyložil jednu knihu starou sto padesát let s komediální nadsázkou. Jako by mezi řádky své inscenace zároveň sděloval – ano, jsme lidé, kteří rádi zpochybňují a zkoumají, lidé, kterým ironie a vtip pomáhají přežít, lidé, kteří nemají důvěru k nedotknutelným pomníkům.“ (Z. A. Tichý, Divadelní noviny 20. 4. 2010)

  • Režie: Arnošt Goldflam
  • Výprava: Petra Goldflamová Štětinová
  • Výběr hudby a hudební nastudování: Miroslav Kořínek
  • Dramaturgie: Jaroslav Etlík

Osoby a obsazení

  • Babička: Jana Synková
  • Barunka: Jiřina Vacková
  • Prošek a další: Jiří Lábus
  • Prošková a další: Lenka Loubalová
  • Mlynář a další: Jan Jiráň
  • Mlynářka a další: Romana Sittová j. h.
  • Viktorka a další: Jana Šteflíčková
  • Černý myslivec a další: Petr Vršek
  • Kněžna: Lilian Malkina j. h.
  • Komtesa Hortensie a další: Barbora Skočdopolová
  • Jan, Proškův syn a další: Mikuláš Čížek
  • Myslivec Bayer: Pavel Nový
  • Vilím, Proškův syn a další: Martin Bohadlo
  • Piccolo a další: Martin Janouš
  • Klavír: Dominik Renč