
Kniha představuje soubor třinácti teatrologických studií, které se zabývají problematikou dramatické tvorby v celosvětovém měřítku od konce 2. světové války až do současnosti. Hořínkův dar pro přesné a vtipné vystižení podstaty toho kterého jevu činí z knihy, která by jinak mohla být považována za vysokoškolskou učebnici, osobité esejistické dílo.
Práce proslulé polské teatroložky je pokusem o postižení některých základních trendů současného teoretického a filozofického uvažování o divadle. Kniha vyšla v řadě světových jazyků a pro nás je významná také tím, že je zde zdůrazněn a pozitivně zhodnocen přínos Pražské sémiologické školy (1931 - 41) pro následnou expanzi teatrologického myšlení ve světě. Knihu přeložil Jan Roubal.
Tato kniha obsahuje dvě studie, které se snaží komplexně postihnout osobnost divadelníka Ivana Vyskočila. Vyskočil tu vystupuje v roli spisovatele, autora divadelních her, improvizátora, performera, psychologa a pedagoga. Studie napsali Michal Čunderle a Jan Roubal.
Vybrané divadelněvědné stati Leoše Suchařípy, který v šedesátých letech působil jako redaktor odborných divadelních časopisů Divadlo a Divadelní noviny. Knihu sestavil, uspořádal a předmluvu k ní napsal Jaroslav Etlík.
Kniha patří k základním a dnes už klasickým dílům z oblasti filosofie hry. Knihu přeložila Nina Vangeli a sama k ní napsala předmluvu v níž se pokouší zařadit Cailloisovu klasifikaci her do kontextu současného myšlení o divadle.
Soubor statí významného českého teoretika divadla o nejnovějších tendencích současného divadla především v českých zemích. Autor se mimo jiné zabývá tvorbou takových významných osobností současné divadelní režie jakými jsou Jan Schmid, Arnošt Goldflam, J.A. Pitínský, Petr Lébl, Hana Burešová a Jan Nebeský.
Anglický režisér, jeden z největších reformátorů světového divadla 20. století, své postoje a názory na divadlo zveřejnil v několika (málo) knihách. Pohyblivý bod patří vedle Prázdného prostoru k jeho nejvýznamějším textům. Kniha obsahuje přednášky rozhovory, medailony, analýzy i pracovní záznamy, které přibližují Brooka nejen jako divadelního "gurua", ale především jako člověka divadelní praxe. Český překlad pro nakladatelství Ypsilon pořídíl Jan Hančil.
Jan Schmid je zakladatelem Studia Ypsilon. Prostřednictvím tohoto divadla měl Jan Schmid nepřehlédnutelný vliv na vývoj českého divadla (zejména šedesátých a sedmdesátých let 20. století). Jan Dvořák, když prvně viděl Ypsilonku, napsal, že "byl fascinován pouze jediným - totiž režijním a vůbec uměleckým stylem Jana Schmida. Mám tím na mysli všeobjímající umělecký rukopis, proud tvořivých úkonů, onu totální kreativitu, nepřetržitou pohotovost k této kreativitě, situační rozhodnost tvořivě pokrýt bílý list textem či kresbou střemhlavě a přitom duchaplně a vtipně rozvinout scénickou akci, rozžít jakýkoli prázdný prostor. Každý z prominentních vykladačů tomuto stylu může říkat jinak, Hořínek styl encyklopedický či montážní, Just ryze syntetický, jinak Kolář, jinak Nuska, jinak Etlík, jisté je však to, že máme co činit s naprosto originálním způsobem výběru faktů, jejich řazení, kombinace a odvozování. A to u Jana Schmida a potažmo celého Studia Ypsilon v takovém rozsahu, že neváhám povýšit tento sloh pro originalitu jednotného rázu a osobitý způsob zobrazování a líčení až do sféry absolutní kategorie, stanovující pak samu míru dokonalosti, znamenitosti a původnosti".
Jan Schmid si vymyslel divadlo a obklopil se zajímavými, talentovanými lidmi. Se svým souborem procestoval kraj světa a tato kniha je toho svědectvím. Studio Ypsilon je divadlo hodně vizuální i hodně hudební, kde samotné slovo nehraje dominantní úlohu. Jeho poetika je osobitá a časem prověřená, zahraničními kritiky označovaná za bytostně českou. Proto je Ypsilonka často zvána na zahraniční festivaly, zájezdy a jiné příležitostné akce. Ve slovnících se o Ypsilonu hovoří jako o autorsky pojímaném divadle, tvořícím nezaměnitelnou metodou kolektivní improvizace, řízené improvizace, jak říká Jan Schmid, plné hravosti, směřující k metaforické obrazivosti jevištní akce. Ypsilonka nejdřív cestovala po evropských zemích, teprve potom navštívila například Jihoafrickou republiku, Kanadu, USA,Taiwan, Egypt a další země. Tato kniha navazuje na podobnou publikaci, rovněž zprávu o cestování Studia Ypsilon, JAK MĚ ZABIL SLON (nakladatelství Primus, 1994). Zdeněk Hořínek v doslovu tehdy napsal slova, která by se hodila i nyní. Říká, že Schmid nejen vidí svět jako divadlo, ale že také jeho divadlo je obrazem a výrazem světa, jak jej vidí při svých výzkumných cestách.